Blue box
Blue box (Modrá krabička) bylo elektronické zařízení, které napodobovalo tón signalizující vhození mince do telefonního automatu. To jej umožňovalo oklamat a díky tomu volat zdarma do celého světa.
Historie
John Draper alias Captain Crunch (kapitán Křupka) objevil, že pomocí píšťalky přibalované k dětským vločkám jste mohli napodobit signál o frekvenci 2600 Hz, který signalizoval vhození mince do telefonu.
Časopis Esquire uveřejnil v říjnu 1971 článek Tajemství malé modré krabičky. Jednalo se zašifrovaný návod na vnikání do telefonních systémů a bezplatné telefonní hovory, tzv. phreaking. Článek poslala Wozniakova matka svému synovi na University of California. Ten si jej přečetl a o svůj objev se podělil s Jobsem. Tajně navštívili univerzitní knihovnu a odcizili časopis Bell System Technical Journal ve kterém byly popsány technické specifikace telefonní sítě.
Jobs a Wozniak se rozhodli vyrobit několik digitálních Blue boxů (modrých krabiček) a zpeněžit je. Zařízení ale nefungovalo správně. Woz si sehnal telefon na hackera Johna Drapera a dohodnul si s ním schůzku. Ten mu pomohl odhalit problém – krabička totiž generovala falešný tón, a proto nešlo oklamat telefonní automat.
Wozniak závadu odstranil a začal vyrábět již funkční Blue boxy. Jobs je prodával za 150 dolarů na kolejích v Berkeley. Oba Stevové si byli vědomi, že se pohybují na hraně zákona, proto boxy vybavili bezpečnostním prvkem – spínačem a magnetem. V případě, že by hrozilo zabavení, se odstranil magnet a tím došlo ke zkreslení tónů. Wozniak své zákazníky instruoval, aby tvrdili, že to je jen hrací skříňka. Na Blue boxech budoucí společníci údajně vydělali přibližně 6 000 dolarů.
Wozniak při jedné příležitosti volal přes Blue box do Vatikánu. Představil se jako Henry Kissinger a dožadoval se rozhovoru s papežem, který v té době spal.
